Na konci prázdnin se rozjelo další kolo jednání ohledně regulace životního pojištění. Lídři koaličních stran se shodli na regulaci odměn pro pojišťovací zprostředkovatele.
Premiér pan Bohuslav Sobotka k dohodě o regulaci odměn uvedl: „Koalice se dohodla na procedurálním postupu a je mimo jiné blízko shoda nad koaličním pozměňovacím návrhem. Konkrétní podoba byla dojednána na úrovni koaličních expertů a ministerstva financí. Důležité je, že tu vůbec bude regulace a bude prosazena koaliční většinou.“
Pan Sobotka tedy neřeší to, jestli bude regulace dobrá nebo špatná a jestli bude projednána s dotčenými subjekty. Neřeší důsledky a dopady regulace na konečné spotřebitele, pojišťovny ani podnikatelské subjekty na trhu. Nezabývá se faktickými dopady a tím, že nevhodně nastavená regulace může poškodit spotřebitele a rovněž podnikatelské subjekty. Pro vládní koalici se zdá být důležité, že zkrátka bude nová regulace a další novela zákona, což je však velmi krátkozraké.
Pokud totiž pozměňovací návrh nebude rozlišovat mezi rezervotvorným životním pojištěním a rizikovým životním pojištěním, může dojít k poškození spotřebitele a ke zvýhodnění pojišťoven. Jenže ať zákonodárcům předložíte jakékoli množství faktických a věcných poznámek, současnou koalici to nikterak nezajímá. Připadá nám, že současná koalice by byla schopná zpochybnit i tvrzení, že 1+1=2, a to v „pseudozájmu“ spotřebitelů…
U rizikového životního pojištění totiž nevzniká spořící složka a klient tedy nevytváří v pojistné smlouvě finanční rezervu, na kterou by si mohl v průběhu trvání smlouvy sáhnout. Tudíž je jakákoli regulace tohoto typu životního pojištění z pohledu spotřebitele i zprostředkovatelů nesmyslná. Může být ovšem přínosná pro pojišťovny, protože se sníží tlak na kvalitu a cenu pojistných produktů.
Rizikové životní pojištění není problémem trhu s pojistnými produkty. Problémem trhu je životní pojištění s rezervotvornou složkou, které je pro spotřebitele velmi netransparentní, ať už z pohledu odměn zprostředkovatelům, poplatků pojišťoven nebo samotných pojistných podmínek. Proč by tedy měla přijít regulace, která řeší jen zlomek jádra těchto nedostatků a navíc je cílená pouze jednosměrně?
Jediný důvod, který existuje, je lobbing. Lobbing ze strany pojišťoven. Stejně tak, jako si pojišťovny na přelomu století vylobbovaly daňové úlevy u životního pojištění, aby se pojišťovnám zvýšily zisky, tak nyní se dostáváme do stejné situace. Vzhledem k silné lobby pojišťoven se pravděpodobně opět změní zákon takovým způsobem, aby si pojišťovny zvýšily své zisky. O klienta a ochranu spotřebitele totiž v této regulaci bohužel vůbec nejde.
