Dne 21.září 2015 vyšel na webu ihned.cz článek s titulkem Deset profesí, které se vyplatí. Tento článek obsahoval mimo jiné i následující text:
Zprostředkovatel životního pojištění: Stačí maturita (Zprostředkovatel životního pojištění z každého klienta má minimálně 20 tisíc)
Zlaté časy zažívají v Česku stále zprostředkovatelé životního pojištění. Vzhledem k nastavené legislativě si z každého klienta mohou vzít desítky tisíc korun, a to za „pár“ hodin práce. Téměř okamžitě po uzavření smlouvy o životním pojištění s klientem si jako honorář účtují až 200 procent roční pojistky. Pokud bychom vzali příklad nejběžnější výše pojistného, kdy zákazníkům měsíčně z účtu odchází 1000 korun, znamená to, že na jednom klientovi zprostředkovatel získá 24 tisíc korun. Za pět zákazníků měsíčně tak zprostředkovateli náleží 120 tisíc korun. Pokud pracuje pro jednu z větších firem, která se zabývá zprostředkováním pojistek, velkou část odevzdává.
Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje v tomto oboru žádný dozor a regulace, bývá běžnou praxí, že zprostředkovatelé po dvou letech, kdy jim vyprší lhůta, po kterou mají o každého jednoho klienta pečovat, zákazníka přesvědčí o vypovězení stávající smlouvy a uzavření nové a opět inkasují tučnou odměnu.
Stát se zprostředkovatelem životní pojistky není nijak náročné. Podmínkou je mít maturitu. Příslušné firmy své uchazeče prověří pomocí jednoduchých testů. Uplatnit se v tomto oboru ale může i ten, který testem neprojde, a to jako takzvaný tipař, který zprostředkovateli „nahání“ klienty. Běžné měsíční výdělky už v těch nejnižších sférách jsou kolem 50 tisíc korun.
Jelikož je v tomto textu mnoho nepravd, rozhodli jsme se kontaktovat autorku tohoto článku, paní Kateřinu Vokurkovou. Paní Vokurkové jsme napsali email, který obsahoval i náš komentář zmíněného textu, v tomto znění.
Dobrý den paní Vokurková,
obracím se na vás s žádostí o alespoň trochu objektivní články a informace, které zveřejňujete z oblasti finančního poradenství a zprostředkování pojištění. V mnohých vašich článcích jsou totiž uvedeny velmi nepravdivé informace a tyto nepravdivé informace můžou velmi špatně ovlivnit veřejnost. V AFP ČR jme se rozhodli, že se vyjádříme k jednomu z vašich článků a pevně věříme, že náš komentář budete brát profesionálně, neosobně a konstruktivně. Tedy přesně opačně, než naše faktické připomínky a poznámky berou pánové Šincl a spol, kteří stojí za mediální kampaní ve prospěch pojišťoven.
Článek, který jsme se rozhodli komentovat, je tento: http://ekonom.ihned.cz/c1-64633640-deset-profesi-ktere-se-vyplati
Konkrétně tuto část, náš komentář je vyznačen červeně.
Zprostředkovatel životního pojištění: Stačí maturita (dokonce stačí i výuční list, odbornou způsobilost upravuje paragraf 18 Zákona 38/2004 Sb.) (Zprostředkovatel životního pojištění z každého klienta má minimálně 20 tisíc – pokud by tomu tak bylo, tak jsou všichni pojišťovací zprostředkovatelé za vodou. Nicméně, uvažujme, že se jedná o provizi pro pojišťovacího agenta, například Partners, OVB a podobně. V médiích udávaná hodnota provize ve výši 200 % ročního pojistného je svatý grál, nikdo na trhu jí nemá, maximální provize jsou obvykle 180 % ročního pojistného, a i když počáteční náklady produktu jsou i 195 %, rozdíl zůstává v pojišťovně. Dle informací z ČNB se průměrná výše provize na jednu smlouvu životního pojištění pohybuje kolem 9000,- Kč. Tato částka jde pojišťovacímu agentovi, který si z ní něco nechá a něco vyplatí pojišťovacímu zprostředkovateli, který z ní může mít 30 až 85 %, dle stupně na kariérovém žebříčku. V průměru má tedy zprostředkovatel za jednoho klienta maximálně 7.650,- Kč. Jedná se o celorepublikový průměr. )
Zlaté časy zažívají v Česku stále zprostředkovatelé životního pojištění. Vzhledem k nastavené legislativě (toto není o legislativě, ale o obchodním vztahu pojišťovací agent – pojišťovna) si z každého klienta mohou vzít desítky tisíc korun, a to za „pár“ hodin práce (Pokud si opravdu myslíte, že to je tak výborný byznys, možná by stálo za to si ho vyzkoušet). Téměř okamžitě po uzavření smlouvy o životním pojištění s klientem si jako honorář účtují až 200 procent roční pojistky. (Zprostředkovatel si opravdu neúčtuje 200 % za uzavření pojistné smlouvy. Procenta jsme již rozebrali výše. Nyní k tomu, kdo určuje výši provize. Je to opravdu zprostředkovatel, který vymýšlí nové produkty a rozhoduje o poplatkové struktuře? Není to o nabídce a poptávce a o snaze pojišťoven získat co největší produkci za každou cenu? Může si malá firma diktovat podmínky v rámci jednání s velkou firmou – pojišťovnou?) Pokud bychom vzali příklad nejběžnější výše pojistného, kdy zákazníkům měsíčně z účtu odchází 1000 korun, znamená to, že na jednom klientovi zprostředkovatel získá 24 tisíc korun. (Nejběžnější výše pojistného se bude pohybovat v rozmezí 700 až 900,- Kč. Na výši provize však má vliv i délka pojistné doby. Čísla jsou tedy úplně jiná, viz průměrná výše provize 9.000,- Kč pro pojišťovacího agenta) Za pět zákazníků měsíčně tak zprostředkovateli náleží 120 tisíc korun. (Matematicky pak tedy vychází 5x 9.000,- Kč = 45.000,- Kč) Pokud pracuje pro jednu z větších firem, která se zabývá zprostředkováním pojistek, velkou část odevzdává. (Reálně si tedy pojišťovací zprostředkovatel za pět průměrných klientů vydělá 30 až 85 % z částky 45.000,- Kč. Tedy 13.500,- Kč až 38.250,- Kč. Před zdaněním, před zaplacením zdravotního a sociálního pojištění a před zaplacením nákladů na podnikání.)
Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje v tomto oboru žádný dozor a regulace (pojišťovnictví spadá pod dozor ČNB a mimo jiné je tento obor regulován zákony 38/2004 Sb. a 277/2009 Sb., tudíž dozor i regulace tu je, diskuze se může vést na téma, jak kvalitní je dozor a regulace), bývá běžnou praxí, že zprostředkovatelé po dvou letech, kdy jim vyprší lhůta, po kterou mají o každého jednoho klienta pečovat (dva roky není lhůta, po kterou je třeba o klienta pečovat, dva roky je obvyklá stornolhůta. Pokud klient zruší pojistnou smlouvu v období stornolhůty, pojišťovací agent vrací část vyplacené provize. A jelikož se pojistný trh vyvíjí, někdy je pro klienta výhodnější starou smlouvu zrušit a založit novou. Někdy však tato změna je pro klienta nevýhodná a může klienta poškodit. Přepojištění je však třeba vždy brat velmi individuálně a znát všechny okolnosti daného případu), zákazníka přesvědčí o vypovězení stávající smlouvy a uzavření nové a opět inkasují tučnou odměnu (již jsme zmínili skutečná čísla).
Stát se zprostředkovatelem životní pojistky není nijak náročné. Podmínkou je mít maturitu. (Stačí mít ukončené střední vzdělání, tedy i výuční list je dostačující) Příslušné firmy své uchazeče prověří pomocí jednoduchých testů. Uplatnit se v tomto oboru ale může i ten, který testem neprojde, a to jako takzvaný tipař, který zprostředkovateli „nahání“ klienty. Běžné měsíční výdělky už v těch nejnižších sférách jsou kolem 50 tisíc korun. (Běžné měsíční výdělky v nejnižších sférách jsou podstatně nižší. Například medián výdělku jedné z největších MLM finančních společností je cca 15.000,- Kč. To je i důvod, proč je v oboru velká fluktuace. Pokud by to byl tak skvělý byznys, jak naznačujete, nikdo by ho nechtěl opouštět. Je to však podnikání jako každé jiné a většina nováčků končí do půl roku s minimálním výdělkem a dluhy).
Možná by tedy bylo vhodné opravit tento váš článek a publikovat náš komentář jako nový článek.
Děkujeme a přejeme pěkný den.
Autorka článku se nám však ani do dvou týdnů od zaslání našeho emailu neozvala, a tudíž jí za její přístup k naší profesi udělujeme velmi nelichotivou známku, za 5.
