paragrafNovela zákona o spotřebitelském úvěru byla stejně jako řada dalších zákonů udělána s cílem ochránit spotřebitele. Hodnotit, jak se změní situace v oblasti spotřebitelských úvěru (kam nyní spadají i hypoteční úvěry) a kam se úvěrování v České republice posune, na to je ještě brzy.

Jasné je však to, že zapracování legislativních změn není pro poskytovatele a zprostředkovatele nejlevnější, a každou „ochranu spotřebitele“ tedy bohužel zaplatí všichni klienti, jak ti finančně málo gramotní, tak i ti, kteří jsou finančně gramotní a umí své finance plánovat.„Největší dopad je znát na úrokových sazbách hypotečních úvěrů, které většina bank zvýšila o 0,3 až 0,7 procentního bodu“, říká prezident asociace AFP ČR Vladimír Švorba.

Zřejmé je i to, že více informací a dokumentů klientovi obvykle moc nepomůže a ochrana se tak míjí účinkem. Zprostředkovatelé to již znají z oblasti pojištění, kde je klient zahrnut štosem papírů, který většinou čte jen okrajově, někdy dokonce vůbec ne.

Mnohem lepší řešení ze strany státu a potažmo celé Evropské unie (odkud implementace nového zákona primárně vychází) by bylo cílení na zvýšení kvality obecného vzdělání a zároveň finanční gramotnosti našich spoluobčanů. „Nutnost podepsání většího množství dokumentace samotné klienty neochrání. Naopak praxe z prvních pěti týdnů po implementaci zákona ukazuje, že jsou klienti o to více zmatenídodává Vladimír Švorba.

Dle občanského zákoníku, paragrafu 4, se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Tomuto ustanovení ale bohužel některé zákony ČR neodpovídají a v dobré víře ochrany spotřebitelů (občanů) dochází k pravému opaku.

Stát by měl do života občanů a do obchodních vztahů zasahovat ideálně co nejméně, bohužel trendem dnešní doby je však vyšší míra regulace než jaká by byla nezbytně nutná.