V poslední době média pořádají hon na „finanční poradce“. Za účelem dosažení čtenosti se novináři neostýchají nazvat finančním poradcem každého, kdo má za sebou alespoň jedno úvodní školení o financích a udrží moč a tužku. Domníváme se , že věci by se měly nazývat pravými jmény a zároveň by měli novináři dodržovat určitou úroveň odbornosti, která by měla být u každé profese.
Důležitá je definice pojmu finanční poradce, která může znít třeba takto:
Finanční poradce je člověk, který klientovi poskytuje odborný názor na řešení životních potřeb v oblasti privátních financí klienta. Výsledkem služby finančního poradce může být buď realizace nebo nerealizace tohoto řešení. Finanční poradce upozorní klienta na všechny možné výhody a nevýhody daného řešení. Poradce je placen buď přímo klientem, provizně od finanční instituce nebo kombinací těchto variant. Ani v případě provizně placeného poradenství nepracuje pro klienty zdarma. Důležitá u finančního poradce není jen odbornost, ale zároveň také etický přístup a osobní odpovědnost ke své profesi.
Finanční poradce rozhodně není člověk, který prodává finanční produkty hlava nehlava, nebere ohledy na potřeby klienta, dává klientovi neúplné nebo nepravdivé informace, nemá odborné znalosti, dostatečnou praxi a zkušenosti, jak lidské, tak profesní a etický přístup mu nic neříká.
Skutečnost je o to smutnější, že téměř všechny články jsou o lidech, kteří porušují minimálně jednu z těchto věcí, spíše ale porušují téměř všechny tyto věci. O opravdových finančních poradcích se píše jen málokdy. A přitom jich je v České republice několik stovek, možná i tisícovek. V poměru k subjektům, registrovaných u ČNB, to je ale malé číslo. Těch ostatních subjektů jsou totiž desetitisíce, díky obchodním modelům zprostředkovatelských společností.
Snad už příště novináři i redaktoři budou používat správné názvosloví a budou psát negativně o finančních zprostředkovatelích, dealerech bank, stavebních spořitelen a pojišťoven, případně o pojišťovácích a hypotečních makléřích.
Finanční poradci totiž opravdu nepoužívají žádné finty, jak klienta podvést. Lidé se chovají ke svým penězům většinou jako barbaři a podvádějí a okrádají sami sebe. A pokud si nechají poradit od neodborníků, tak prostě zvolené řešení může mít velmi špatné dopady nejen na samotného klienta, ale i na jeho rodinu. Finanční poradce poskytuje řešení či volbu daného řešení, konečné rozhodnutí dělá vždy klient. Jeho rozhodnutí se projeví v budoucnu, buď pozitivně nebo negativně.
Finanční poradenství a plánování není jen o finančním poradci. Především to je o klientovi, o jeho zodpovědném přístupu ke svým penězům, ke své současnosti, ale hlavně k sobě samému, ke svému okolí a ke své budoucnosti. Plánování spočívá v tom, že si definuji své cíle, kterých chci dosáhnout a dělám vše pro to, co je v mých reálných možnostech. Výsledek tak z 70% záleží na klientovi a z 30 % na finančním poradci.
Často pokládaná otázka ohledně toho, jak vybrat správného finančního poradce je tedy nevhodná . Otázka by spíš měla znít: Jak najít a poznat finančního poradce? Odpověď není jednoduchá. Nejspíš k tomu budete potřebovat více než jen jednu schůzku s lidmi z financí. Lepším řešením bude, když se finančního poradce pokusíte najít sami, podle referencí a dobrých zkušeností. Pravděpodobnost, že vás sám osloví finanční poradce a ne jen nějaký nezkušený zprostředkovatel, je velmi malá. Do té doby, než si najdete svého finančního poradce, můžete platit za neznalost a nevhodné řešení. Rozhodně je ale vždy lepší řešit finance s odborníkem, než se radit pouze s manželkou nebo s kamarádem. Samozřejmě za předpokladu, že jste ochotni za kvalitní informace a službu zaplatit. Pokud ne, můžete celý život dostávat nekvalitní rady zdarma a myslet si, jak jste ušetřili.
Dvě věci jsou
ale jisté. Křišťálovou kouli nemá žádný finanční poradce, takže ani od finančních poradců nečekejte přesnou předpověď budoucnosti. Vždy se jedná jen o odhady. A druhá věc, nikdo není neomylný.
